Někdo jim hodí ještě kus chleba, na který oni kašlou, jiný jim do lesa přinese kostku cukru. Zbytečně. Mají potravy všude dost. Ovšem ne že by tou kostkou cukru pohrdli, to ne. Stejně tak si najdou cukr u vás doma. Neb něco jiného k sezobnutí. Což o to, kdyby si to ten jeden mravenec zblajznul a šel si po svých, tak nad tím člověk máchne rukou a věnuje se nějaké užitečné činnosti. Jenže ten mravenec se vrátí ke svým a poví o tom dalším mravencům a ti se houfně vydají k vám. A už tu máte cestičky až do špajzu, na stůl, na kuchyňskou linku a už vám to leze na nervy krucipísek.
Koupíte návnady, zničíte jim cestičky, vynadáte jim a nic. Jsou tu stále. Jo, pár jich zařvalo, ale že by to mělo nějaký vliv na ty ostatní, to se tak nějak jaksi říci nedá. Váš zásah jich sice pár zlikvidoval, ale základny tam někde zůstaly a zůstanou. Na jejich zničení nemáte ani znalosti, ani zkušenosti a nakonec, ani prostředky. Likvidace mravenců není jednoduchá. Budete tedy muset volat toho, kdo je má. Určitě je někde poblíž nějaká firma, který provádí deratizaci a desinsekci. A ta vám pošle svého bojovníka. Ten s mravenci udělá během pár minut krátký proces a máte od nich pokoj.
Možná, že ne hned napoprvé. On ten pán stejně tak jak tak většinou domluví hned druhou návštěvu. Spíše pro kontrolu, ale pro jistotu zopakuje svůj postup a možná ještě něco přidá. To proto, že kdyby náhodou zase nějakého pilného mravenečka zase něco chytlo a chtěl se u vás se svou hordou ubytovat, tak pozná, že jim tady pšenka nepokvete. Proto si všichni jejich průzkumníci seberou svých pět švestek do ranečku a potáhnou někam jinam. Tam, kde se nebudou vyskytovat ti nebezpeční člověčí bojovníci z deratizační firmy.
Boj proti mravencům je tím ukončen. Vy jste se stali vítězové a můžete slavit. Vyhráli jste a máte doma zase hezky čisto a nikdo vám nechodí na stole mezi skleničkami a chlebem.